Vysoký most, nazývaný někdy též Loupežnický most, najdete u Velkého Meziříčí. Jedná se o kulturní památku, která byla svého času považována za nejvyšší most v českých zemích. Dnes už bohužel vede jen odnikud nikam a jeho krása rychle opadá. O to více stojí za návštěvu.
Zmínku o tomto mostě jsem poprvé zaznamenal až nedávno v médiích. Je totiž v dezolátním stavu a o jeho vlastnictví se pře Velké Meziříčí s Českou republikou. Tedy ne, že by jej jedna ze stran tak usilovně chtěla. Spíše naopak.
Historie Vysokého mostu
Coby kulturní památka je Vysoký most označován za renesanční. Různé zdroje jej ale datují do různých období. Což mě udivuje. Jedna z možností je totiž polovina 18. století za Marie Terezie, která zde nechala postavit císařskou silnici. A to není přitom tak dávno, aby nebylo více záznamů. Druhá možnost je rok 1593, kdy most za osm tisíc zlatých sloužil pro silnici mezi Brnem a Jihlavou.
Most byl označován jako nejvyšší v českých zemích. Na výšku má okolo 10 metrů. Tak či tak jeho sláva začala upadat od roku 1937, kdy byla vystavěna nová silnice, posunutá o 200 metrů severněji. Po ní zřejmě k mostu přijedete.
Další ranou pro most bylo v osmdesátých letech vybudování skládky v údolí, které most překlenuje. Dneska se tak most nachází na samé její hranici, což je ostatně vidět z většiny fotografií, které na internetu najdete.
Proč se most občas nazývá Loupežnický? Mělo by to být podle lokality Loupežník, ta se ovšem nachází na druhé straně Velkého Meziříčí, takže toto označení je nejspíše nesprávné.
Jak se k mostu vydat
Po silnici se dostanete na samý kraj Velkého Meziříčí. Navigace vás nasměruje k silnici, která vede paralelně s hlavní komunikací a na kterou směřuje poměrně prudká a nenápadná odbočka. Já se musel vracet, protože jsem ji minul.
Po chvíli dojedete k solární elektrárně a závoře se zákazem vjezdu. Pokud by byla nahoře, nenechejte se zmást tím, že vypadá, jako by ji desítky let už nikdo nepoužil. Naopak, funguje a popeláři ji po poslední vykládce daný den zamykají.
Já jsem auto odstavil kus před zákazem vjezdu tak, aby nevadilo provozu. Nikdo se ovšem kromě popelářských vozů asi jezdit nebude.
Poznámka pro cyklisty – počítejte s tím, že závora přečuhuje kus přes silnici ke spádu do pole, takže jednoduše objet ji nelze.
Asi 200 metrů od závory dojdete k areálu skládky. A nyní jsou dvě možnosti, jak se k mostu dostat. Domluvit se s ostrahou v budce u vjezdu, zda vás pustí k mostu. Ten je totiž od plotu, co by kamenem dohodil. Zbytky cesty zarostlé travou lemují kontejnery. Těsně u mostu je plot z armatury. Není úplně bezpečné chodit k okraji srázu, natož na most samotný. A to je i důvod, proč pravděpodobně u personálu skládky s domluvou nepochodíte.
Druhou možností je stezka do lesíka, která vede zdánlivě na druhou stranu od vjezdu na skládku, než se most nachází. Kousek po cestě je vyšlapaná cestička dolů do údolí k Radslavickému potoku, který pod mostem teče.
Na začátku května tu moc křovisek a vysoké trávy nebylo. Dolů se dostanete v pohodě. Pak jen pár kroků doleva a Vysoký most se vám ukáže v celé své kráse. Na zemi je několik vypadlých cihel. Pokud se rozhodnete pod mostem projít na druhou stranu do areálu skládky, dejte pozor na hlavu.
Kopec na konci údolí, ve kterém je zatunelovaný Radslavický potok, je hromada odpadu. Nezbývá než dodat, že mostu bych přál lepší budoucnost. Pokud se dočká rekultivace okolí, mohl by po opravě a vyčištění údolí být zajímavým turistickým cílem.
Kam dál?
Předpokládám, že jen kvůli samotnému mostu se do Velkého Meziříčí nevydáte. Doporučuji zastavit se také na místní rozhledně. Rozepsal jsem se o ní v článku Rozhledna Fajtův kopec: Velké Meziříčí jako na dlani.
Ve městě je také zámek s muzeem, přístupná 64metrová městská věž, či krytý dřevěný most. Najdete ho v parku. Původně stál nad řekou Oslavou v Krásněvsi. Připomíná mi podobný most v Černvíru.
A aby těch mostů nebylo málo, zastavte se u železničního viaduktu v ulici V Potokách, na druhé straně za dálničním mostem.
